V POSTOJNĚ.

Antonín Klášterský

Zas po letech jsem cestou zapad’ sem, kde pod zemí svět divů leží skrytý, kde ve velikých slujích stalaktity nesčetných světel jiskří odrazem: tu z půdy rostou a tam se stěn visí jak zvěra kly, jak jehly obrovité, jak cypřiše, jak svíce, clony svité, jak varhan píšťaly, jak zvířat rysy. A od alberga svého jak jdu k skále, kde v podzemí vstup – dvě zřím děti malé: jdou přede mnou, v svých ručkách knížky mají, neb ze školy jdou as, a neustále „Che ora è“ si říkají a melou, cpou v hlavičky. Ach, běda tomu kraji! Dřív slovinský – teď myslím cestu celou – po strašné válce ve jho padl cizí, a deset let pán nový krutou patou řeč domácí už šlape, všem tu svatou, že poslední už po ní stopa mizí! A tu až v hloubi, bolnou lítost cítě, jsem zachvěl se a s hrůzou v duši svátou si pomyslil, že scházelo, ach, málo, by také u nás, v české vísce dítě „Wie viel Uhr ist’s?“ se nyní asi ptalo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

283. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slunce na západu. (Josef Václav Sládek)
  2. Hlavou mou myšlenky letěly (Jan Evangelista Nečas)
  3. Zlatá moucha. (Antonín Sova)
  4. Zlatý stín. (Alfons Breska)
  5. BLOUZNĚNÍ (Arnošt Ráž)
  6. V podvečer mladosti marného rozeplání, (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Nápady. (Jan Daniel Korvín)
  8. NAPOSLED V LESE. (Adolf Červinka)
  9. JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM... (František Eisler)
  10. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)