KRAJINA.

Antonín Klášterský

Mám divnou, smutnou krajinu stajenou v duše hlubinu jak starou žlutou rytinu. Přes třasoviska, přes lada krvavě slunce zapadá, tak smutně, těžce zapadá. Na nebi mraků chumlení, a na zemi stesk mrtvění, tak úzkostný, tak jesenní. Ni živé duše v okolí, jen vítr skučí po poli, starými klátí topoly. A z domku, jenž pln záplavy, do smutné, prázdné dálavy kvil houslí vtéká třesavý. Co v oknech, zřících do šíra, poslední záblesk umírá, tak dlouze, těžce umírá. Mám divnou, smutnou krajinu stajenou v duše hlubinu. Zda vzpomínku? Či vidinu? Ji viděl jsem? Či uvidím? Jak s osudem je spjata mým, že na ni myslím, o ní sním?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

19. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  2. V den smíření. ( K. Egor)
  3. Alejemi. (Emanuel z Čenkova)
  4. PO BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  5. LEGENDA O FAUSTOVĚ DOMĚ. (Antonín Klášterský)
  6. Slunce na západu. (Josef Václav Sládek)
  7. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  8. KROČEJE. (Rudolf Illový)
  9. HŘMĚNÍ V DÁLKÁCH. (Adolf Červinka)
  10. FANTOM. (Adolf Bohuslav Dostal)