Moře bouří.

Josef Václav Sládek

Moře bouří.
Moře bouří, vichr duje od života skal, s někým, kdo ti drahým, pluje loďka v mhavou dál. A jak s břehu hledíš za ní, víc-li můžeš dát, než to: S Bohem! – Na shledání jednou, – někde, – snad! A kdyby ti všecko vzala bouř, – co platno lkát; jak ta němá, nahá skála musíš stát a stát. Dál, byť skálu rvalo v kusy, moře bude hřmít: loďka mizí, srdce musí jít ji nechat, jít. 64