Dvě terciny.

Josef Václav Sládek

Dvě terciny.
Z propastí noci táhlo mne to vzhůru vždy výš a výše, blíž ku světla zdroji, až slech’ jsem z dálky zpěv andělských kůrů. Však noci stín a stesk zbyl v duši mojí, dar země, z ráje vyhostěné matky; těm v ráji byl jsem cizí; – k matce svojí, prach do prachu, se mlčky vracím zpátky. 67