Dvě terciny.

Josef Václav Sládek

Z propastí noci táhlo mne to vzhůru vždy výš’ a výše, blíž ku světla zdroji, až slech’ jsem z dálky zpěv andělských kůrů. Však noci stín a stesk zbyl v duši mojí, dar země, z ráje vyhostěné matky; těm v ráji byl jsem cizí; – k matce svojí, prach do prachu, se mlčky vracím zpátky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

358. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Modlitba pod hvězdami. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. 21. Povzdech. (František Sušil)
  3. Ó CHVÍLE, VEČERY... (Jaroslav Vrchlický)
  4. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  5. XVII. Anjelíno! dcero krásy, (Boleslav Jablonský)
  6. Nebe naše vlasť. (Vilém Ambrož)
  7. Ranní. (Stanislav Mráz)
  8. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem (František Sušil)
  9. Útěcha. (Augustin Eugen Mužík)
  10. 73. Měsíc. (František Sušil)