Koleda.
V jeslích Jezulátko dřímá tiše,
vůl a osel teple na ně dýše.
Panna Maria snivě na ně hledí,
svatý Josef mlčky v koutku sedí.
V tom ta hvězda vzešla na nebesa
a celý svět plesá, dary nesa.
„Do Betlema pojďme převesele
pozdraviti světa spasitele!“
Pastýři jsou přišli, muzikáři,
lovci, ženy, děti, mladí, staří.
By nescházel nikdo ve průvodu,
i tré králův přišlo od Východu.
A jak u jesliček poklekali,
oči Panny Marie zaplakaly.
143
Jen ta dítka jak tu v žasu stála,
Panna Maria se na ně pousmála.
A když pozdrav dali, dary k tomu,
odešli jsou zase všichni domů.
V jeslích Jezulátko spalo sladce,
svatý Josef pravil k Boží matce:
Proč jsi, matko Boží, smutna byla? –
„O tom dřevu kříže já jsem snila.“
Pastýřové přišli, matko Boží.
„Korunu mu spletou z trní, hloží.“
Rybáři sem přišli k tvému synu.
„Za žezlo mu dávat budou třtinu.“
Králové jsou přišli, božská máti.
„Budou vždy jej znovu křižovati.“
Přišli chudí s hlavou nachýlenou.
„Zaprou jej anebo zapomenou.“
Na dítky jen tvář se usmála ti.
„Ty jej budou věčně milovati.“
144