Hoj, vy naši páni šlechtici!
Hoj, vy naši páni šlechtici,
vy jste české země dědici,
vy a naše rody neznámé,
kdy pak my si ruce podáme! –
Hoj, vy naši páni zemani,
mlékemmlékem, krví českou chovaní,
kdy pak vy to přece poznáte,
že k té zemi srdce nemáte!
Hoj, vy naši světlí vladyci
s českým štítem, českou přilbicí,
s českou slávou starém na hrotu,
– v srdcích jen tu chladnou cizotu!
Hoj, vy naši páni vojvodi,
kdy se z vás to komu přihodí,
v minulosť by paměť obracel,
zač váš rod kdy s naším krvácel?
Hoj, vy naši páni lechové,
v hrobkách vašich leží Čechové,
ale vy už vlasti neznáte, –
kdy pak zas jí ruky podáte?
16