Svatý Václave!
Svatý Václave,
české kníže, slyš!
hlasy k tobě pozvedáme
v nadhvězdnatou říš.
TísícTisíc tomu let,
cos byl kníže náš,
tobě byla řada věků
jako noční stráž.
Ale přes tvou zem
za těch tisíc let
vln jak mořem převalilo
všelikých se běd.
Ale tys je znal,
při svém lidu stál,
tys té země nezapomněl,
již jsi miloval.
V tísni duše své,
v číše hořkostech,
jméno tvé za útočiště
měla ve svých rtech.
20
V stkvoucím brnění
slávou zářící,
v čele vojsk jel’s na své brůně
s černou orlicí.
Svatý Václave,
volá tě tvůj lid:
vrať své zemi požehnání,
vrať svým dětem klid.
Vnucen-li však boj,
v záři krvavé
bitvy ved’; jak’s dědy vodil,
svatý Václave!
21