Píseň o nepochopitelném

Antonín Sova

Když smutný byl kraj vždy stejný stále(Na) s modrými kouři(Na) též nebezpečné se ti zachtělo dále(Na) vírů a bouří(Na) v křik buřňáků vítr kde řičí(Na) i vpřed plachty fičí(Na) Tys pro tiché úsměvy lásky čisté(Na) měl skoupá slova(Na) Leč krvácels z rány hrozné a jisté(Na) a vraha vyhledals znova(Na) Tys vedl sám jeho ruku(Na) bys novou podstoupil muku(Na) A často těžko bylo ti žíti(Na) neb rada tak drahá tak drahá(Na) Tak často zabils co nejdražší ti(Na) a láskou jsi zanesl vraha(Na) A omylem krutým že tě zlákal(Na) jsi hořce plakal(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	3
Celkem veršů:	18
Neurčeno:	18 (100 %)