Píseň o nepochopitelném

Antonín Sova

Píseň o nepochopitelném
Když smutný byl kraj vždy, stejný stále s modrými kouři, též nebezpečné se ti zachtělo dále vírů a bouří, v křik buřňáků, vítr kde řičí, i vpřed plachty fičí. Tys pro tiché úsměvy lásky čisté měl skoupá slova. Leč krvácels z rány hrozné a jisté a vraha vyhledals znova. Tys vedl sám jeho ruku, bys novou podstoupil muku. A často těžko bylo ti žíti, neb rada tak drahá, tak drahá. Tak často zabils, co nejdražší ti a láskou jsi zanesl vraha. A omylem krutým, že tě zlákal, jsi hořce plakal... 86

Kniha Básníkovo jaro (1921)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Píseň o nepochopitelném v knize Básně nesobeckého srdce (in Dílo Antonína Sovy, svazek 4) (1922)