Píseň o nepochopitelném

Antonín Sova

Když smutný byl kraj vždy, stejný stále s modrými kouři, též nebezpečné se ti zachtělo dále vírů a bouří, v křik buřňáků, vítr kde řičí, i vpřed plachty fičí. Tys pro tiché úsměvy lásky čisté měl skoupá slova. Leč krvácels z rány hrozné a jisté a vraha vyhledals znova. Tys vedl sám jeho ruku, bys novou podstoupil muku. A často těžko bylo ti žíti, neb rada tak drahá, tak drahá. Tak často zabils, co nejdražší ti a láskou jsi zanesl vraha. A omylem krutým, že tě zlákal, jsi hořce plakal...

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1215. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RESIGNACE. (Antonín Klášterský)
  2. A přece vždy jen mlčelivě! (Jan Pelíšek)
  3. V bouři. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ROBINSONÁDA. (Kamil Berdych)
  5. Chceš silným sebe zvát? (Karel Nejč)
  6. Sonet dedikovaný slunci. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Slzy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. MATKA. (Ferdinand Písecký)
  9. Jak velký kajman žiješ u všemmíru, (Adolf Heyduk)
  10. JSOU V DUŠI HLUBINY... (Bohdan Kaminský)