V záhonech nebes hvězdy kvetly

Antonín Sova

V záhonech nebes hvězdy kvetly květy, jež touží být netrhány. Snad se to zrcadlo stkvěje světly pro krásu nejkrásnější panny? Sál se tak stříbrně stkví a mění. Milenci tancem jsou okouzleni? Nebesa zpívají slávu země, družin všech dráhy, hrobů ticha. Slavnostní osamění ve mně, ozonem stromových vrcholů dýchá. Nesčetných množství zřím putování, s živými mrtvých sbohemdání. Čtu tam jak za mladosti kdysi. Vzpomínám neživých, hlasy jich slyším. Jakoby květiny ruka čísi utrhnouc rozhodila k výším. Zpívá svit každé hvězdy a kvete. Mrtví, v snech živých, krásně vy spěte!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

897. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  2. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  3. NOKTURNO V ZAHRADĚ, KDE SE TANČÍ (Antonín Sova)
  4. Půlnoční. (Xaver Dvořák)
  5. ROZHLED S VÝŠIN. (František Taufer)
  6. VESNA (Karel Hugo Hilar)
  7. VTEŘINY (Otokar Březina)
  8. NOKTURNO. (Růžena Jesenská)
  9. ZEMĚ MILOSTNÁ. (František Taufer)
  10. TY! (Josef Lukavský)