K NÁVRATU

Antonín Sova

K NÁVRATU
Veliké hnutí od moře k moři, požáry starých světů za mnou hoří. Dlouho jsem váhal, teď čas můj klíčí: Co má mřít, revoluce ať zničí. Obrátím kde koho ve všemíru, vražď – nevražď, bij – nebij na svou víru. Ruce i duše se v krvi brodí, ale již nový z ní člověk se rodí. Celý svět s plamennou pochodní křížem jsem prošel v zmatku dní. Něco mne volá již k domovu zpátky: dítě, jež nechal jsem v náručí matky. Domove, dítě, jak naleznu tě? Čas mám teď o lidství přemýšlet krutě. O drobném krbu a moci jeho, souzvuku bytí vzájemného. Sám že jsem vraždil, hrozno mi bylo. Naučím dítě, by nevraždilo? 21