K NÁVRATU

Antonín Sova

Veliké hnutí od moře k moři, požáry starých světů za mnou hoří. Dlouho jsem váhal, teď čas můj klíčí: Co má mřít, revoluce ať zničí. Obrátím kde koho ve všemíru, vražď – nevražď, bij – nebij na svou víru. Ruce i duše se v krvi brodí, ale již nový z ní člověk se rodí. Celý svět s plamennou pochodní křížem jsem prošel v zmatku dní. Něco mne volá již k domovu zpátky: dítě, jež nechal jsem v náručí matky. Domove, dítě, jak naleznu tě? Čas mám teď o lidství přemýšlet krutě. O drobném krbu a moci jeho, souzvuku bytí vzájemného. Sám že jsem vraždil, hrozno mi bylo. Naučím dítě, by nevraždilo?

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

44. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Od jara do věčna. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  2. V tobě tkví to, Duše! (Bohuslav Květ)
  3. None (Josef Holý)
  4. SVIŤ MI, MÁ HVĚZDIČKO. (Josef Václav Sládek)
  5. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Je mi někdy, jak bych rukou smělou (Josef Holý)
  7. Nepěji, leč co čistý cit (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. ZA MATKOU. (Zikmund Winter)
  9. Modly. (Vojtěch Pakosta)
  10. SVŮJ KRÁSNÝ SVĚT... (Zikmund Winter)