SVŮJ KRÁSNÝ SVĚT...

Zikmund Winter

Svůj krásný svět sním, v sobě uzavřen, jím blažen jsem, jím ve snách usmívám se – přec do dálky zřím každý, každý den a čekám Příští své, jak v zaslíbeném čase. „Tam někde daleko, tam v jiném Království...“ Tak věčná nespokojenost mou duši v blahu zmítá – chtěl nová dobrodružství bych, daleká poselství, jež sním kdes za moři a za horami skrytá. Věřím, že přijdou... musí přijíti – vždyť v oné víře právě je mé štěstí: že setba snění musí vzejíti, že sen ten, tušení samy jich příchod věstí! Svůj drahý svět sním, v sobě uzavřen, a ten jak ráj před duší rozvírá se; v něm víc jak skutečnost je každý jemný sen. Tak moje duše, touhy na terasse, s něžnýma očima zírajíc do daleka, to něco nového tam z dáli čeká, čeká...

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

678. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V samotě. (Vojtěch Pakosta)
  2. OBLOHA. (Jan Opolský)
  3. XXXV. Jdu tak světem, kam se noha (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Josef Holý)
  5. EVANGELIUM. (Otokar Fischer)
  6. Prolog. (Růžena Jesenská)
  7. V tobě tkví to, Duše! (Bohuslav Květ)
  8. TOUHA ZNAVENÉ DUŠE. (Zikmund Winter)
  9. Záhady. (Josef Václav Sládek)
  10. Kdos ještě schopen vnitřně žít, (Jan Neruda)