SVŮJ KRÁSNÝ SVĚT...

Zikmund Winter

SVŮJ KRÁSNÝ SVĚT...
Svůj krásný svět sním, v sobě uzavřen, jím blažen jsem, jím ve snách usmívám se – přec do dálky zřím každý, každý den a čekám Příští své, jak v zaslíbeném čase. „Tam někde daleko, tam v jiném Království...“ Tak věčná nespokojenost mou duši v blahu zmítá – chtěl nová dobrodružství bych, daleká poselství, jež sním kdes za moři a za horami skrytá. Věřím, že přijdou... musí přijíti – vždyť v oné víře právě je mé štěstí: že setba snění musí vzejíti, že sen ten, tušení samy jich příchod věstí! Svůj drahý svět sním, v sobě uzavřen, a ten jak ráj před duší rozvírá se; v něm víc jak skutečnost je každý jemný sen. Tak moje duše, touhy na terasse, s něžnýma očima zírajíc do daleka, to něco nového tam z dáli čeká, čeká... 72