KRÁSNÝ SEN.

Zikmund Winter

KRÁSNÝ SEN.
Nic není krásnějšího na světě, i když už všechno, všechno zklame tě, než všechny věci v sobě obrážet nějakým čistým, ostrým paprskem – tak života být teskným zrcadlem: A potom celý tento vyšší svět skolébat smutným, snivým adagiem – a kreslit jej tak! Vlastní duše snem, jež miluje jej, umírajíc v něm... Jsou melodie, jež jsme slyšeli tak dávno dřív, než zjeven nám byl svět, ty milujeme s divnou závratí – ty v zašlý život volají nás zpět. Ach, něco z těchto zvláštních melodií zachytit v intonaci, ukrást Jiné Zemi, a v lásce mystické, jíž struny duše nyjí dát tvorbě z intuice vyznět tóny všemi – nejasně, mocně, že by pocítit z ní každý musel ihned vůni cizí, z Jiného Světa, jiných, dálných niv, při které bytost celá rozplývá a mizí... Věř, i když všechno, všechno zklame tě, nic není krásnějšího nad to na světě... 84