STILISOVANÉ KVĚTINY H. VOGELERA.

STILISOVANÉ KVĚTINY H. VOGELERA.
To jsou ty květiny, jak já je vidím vždycky! Ne ty, jež vnímá chladný duch a zrak, jenž na nich zjišťuje jen suše empiricky ten onen tvarový neb funkční hmotný znak! Leč ty, jež vnímal cit, a z nichž jak melodie svítí a usmívá se vstříc ti vítězná, v srdce se hladí blaženě, a nyje, květiny duše, světlá, líbezná! Tak vytušené z empirických tvarů, v tresť očištěné květy étherné – to jsou Tvé květiny, jak kvetou v plném jaru v své něze milostné též očím duše mé! Jak v mých, v nich svítí celé Jaro v kraji, se štěstím svým i láskou, dětskou nostalgií: Že vidíš dívky, kterak věnce vijí na stráních květnatých, na břehu svazích v máji. Že cítíš v nich jich ruček, šatu vůni, že vidíš vtělenou v nich dívčí něhu jich, křehkost a svěžest, vše, čím sny jich stůní – sám symbol dívek – květin subtilních! 120 Že duší cítíš zde příbuznost bytí všeho, květin a dívek, duše se zemí – že cítíš: Něžné kouzlo smyslného, je květ z vyššího žití mystického, a blahořečíš tomu spojení! 121