SIGNORKO MLADIČKÁ...

Zikmund Winter

SIGNORKO MLADIČKÁ...
Signorko mladičká, snivá a stonavá, jíž v očích modrých lká ztišených lagun sen – má duše ve snu svém s Vámi se potkává, jak v šále kmitnete se v stínu luceren... Rozmarnou hlavičku mile Vám pokrývá svítivá šála jak z mazlivých atlasů, gázovou sukničkou vánek Vám povívá, čtverácky, děcky Vám sahaje do vlasů. Tak jdem’ po utichlých, po temných ulicích, svou touhu do oušek špitám Vám plačtivě: po Vašem tělíčku, po Vašich polibcích – až dojdem’ k laguně, k černavé gondole. Lagunou plujem pak, tak toužně zčeřenou: Z vody k nám zavívá tajemný, svůdný chlad, tmou noci gázový Váš světlý svítí šat – a já Vám zpovídám zas krásnou touhu svou Vás, vonná, políbit, Vás, měkká, zcelovat. Tu krásnou touhu svou, v své lásky teskném snu: Jen aspoň jedenkrát lýtko Vám pohladit dětské a růžové, měkkounkých oválů – 12 to teplé tělíčko v gázovém obalu cítit v svém náručí se prohýbat a chvít! Signorko mladičká, snivá a stonavá, ve snu Vás miluju v Benátkách duše své – on, proč jen ve snu svém duše Vás potkává, v těch světlých šatečkách, v té šále svítivé... 13