KRÁSA VADNUTÍ.

Zikmund Winter

KRÁSA VADNUTÍ.
Zřely se květy navadlé v jezera čistém zrcadle – zřely svůj smutek svadání, jak něžně hlavy jim naklání: vznešenost stesku, krásu marných snů... A čím víc pohlížely v hladinu, tím víc svou krásou zaujaty, víc byly k sobě láskou jaty – tak vadly, vadly – svadly docela. Tu nad jich krásou se i vlna zachvěla. 85