SLAVNOST JARA.

SLAVNOST JARA.
Dnes jarem ovoněné se rozhoupaly zas, rodného kraje zvony se rozhoupaly zas – hlaholil v dálky, plesal, lkal, ten slavný, snivý jejich hlas! I já jsem zajásal! I já jsem oživil! O dalekých se horách rozesnil – po dalekých se mořích roztesknil, po všem, co vzdálené je na tisíce mil – – – – O věčném rozesnil se přelévání míz, o touze, o lásce a oddanosti čís’, o salaších a splavech, krásných dívčích písních, o vlasů rozčesávání za nocí měsíčních – – O všem, co možno věčně, věčně snít, a přec se nikdy, nikdy nedosnít – – A bylo mi tak smutno jarním snem, jak růžím, které příliš krásně voní, a bylo tolik jara v srdci mém, co plachty rozpiaté ho nesou oceánem, co letí ho, se slavným větrů vanem po země probuzené lánu dalekém – 38 i zvolal jsem: Vy všechny touhy mé, ty všechna lásko, kterou jsem kdy cítil a jíž jsem srdce nikdy nenasytil, poněvadž Nekonečno touží srdce mé – ty všechno nadšení, jímž se kdy duch můj třpytil, roznícen dobýt všechno vzdálené – Ó k hymně jaru největší mně dneska spojte se, ó spojte se – co křídla duše mé! 39