JAKOBSEN U MOŘE.

Zikmund Winter

JAKOBSEN U MOŘE.
Na břehu moře sedí Jakobsen, zapadá slunce, hyne den – daleký sen... To slunce, které v růžích zapadá a v jeho ohních slavná zahrada, to moře hynoucí pro touhu svou, tak krásnou a přec nedosaženou, ty útlé teskné lodi v snivé dálce – ah viďte že, můj chorý příteli, nic nad to není krásné! Tonout ve snění, až se v ně celý život promění, pak zhynout jeho krásou... viďte, příteli! 75