TOUHA ZNAVENÉ DUŠE.

Zikmund Winter

TOUHA ZNAVENÉ DUŠE.
„Když Svět tě znaví a zraní, když cítíš bolest pout – kam chtěla bys, duše, kam chtěla bys, duše, kam chtěla bys plout?“ „„Kams v zámořské kraje, kde jiné vše zraje, kams do daleka, kde něco jiného, krásného lásku mou čeká – tam chtěla bych konat svou pout...““ „Když Země stíží tvá křídla, tobě, jež miluješ let – kam chtěla bys, duše, kam chtěla bys, duše, kam chtěla bys, duše – kam chtěla se rozletět?“ „„Kams v nadhvězdnou říši, do nesmírných výší... až v nekonečno – přeletět celé daleké, daleké věčno, v jiný, tak toužený, vzdálený svět...!““ 104