HLAS JARA.

Zikmund Winter

HLAS JARA.
Hlas, jak zvuk violy tak dávno pověšené a jednou z rána ze zdí sundané, zajásal výškou tisícerých citů ve smutné včera ještě duši mé... Snů jara celého, jež sluncem zulíbáno, rozkvetly v duši svěží kytice – snů jara celého, jež vzduchem provětráno, zplesalo v srdci ptáků tisíce! Tak světlem jásajícím všemi výšinami, zpíváním sluncí, letem k oblačnu, svítí a zpívá v nekonečných trilcích, houslí a blouzní v nitru moře snů! Jak moře světel třpytících se láskou, zářného vodotrysku tříští milion, duhových, démantových, vzlétá k nebes modru – vítězství každý trysk, a zázrak každý tón! 61