ZELENÉ SONATY.

ZELENÉ SONATY.
Zelené sonaty jsme hráli nad mořem, ty svítily jak maják do dáli – do tmavé noci v dálku vály snem – – – my z toho stonali, tak těžce stonali... Lodím tam na moři, těm slavným, v bengálech, plynoucím navždy, navždy do dáli, hráli jsme touhu svou v nemocných lásky snech – oh, jak jsme plakali, oh, jak jsme plakali... ––– Tak opuštěni zde na smutném břehu snu, do dáli marně vysíláme vzdech – Zmizely lodě v dálném neznámu, zmizely lodě v marném daleku – teď stůněm’ marně po svých korábech... Jich jména kouzelná, jak jména krásných žen, voláme marně – to, co větry odvály, je naší touhy nejkrásnější sen po moři dalekém, do dáli, do dáli... ––– 81 Píseň tak toužebnou nám šumí hudba vln, ta nás v tu moře dál, jak sirén vábí hlas, hlas, který slibů je, tak krásných, slavných, pln – hlas, jenž plout za nimi, za svými loděmi, naposled zláká nás! 82