LABUTĚ TESKNILY...

Zikmund Winter

LABUTĚ TESKNILY...
Lekníny bílé voní, to voní na šero, labutě teskní, teskní, že prší v jezero... Labutě hlavy kloní tak smutně k večeru, bílá jich křídla šumí po tichém jezeru... To teskní pro to ticho, pro večer deštivý, že nepřijde princ bledý, ze zámku, tesklivý, princ, jenž je vždycky hladil, k nim mluvil řečí snů, šeptal, tak teskně šeptal: „Kde já ji naleznu...?“ – Věděly, že v nich hledal, že mezi nimi hledal zakletou princeznu... 48