NOVALIS NA PODZIM.

NOVALIS NA PODZIM.
Kol aster, vinic, oči roztěkané, mládenec jemnolící, útloboký, lehkými, plachými se prokmitává kroky; háj vlasů hedvábných po štíhlém zjevu vlane – to krásný Hardenberg je, gazell hnědooký! Teď blaženě, jak vytržením, stane: Sešpoulí rty své karafiátové, svá úzká prsa vypne, chůzí udýchaný – a rozteskněn, v úsměvné tuše snové, se rozhlédne přírodou na vše strany! Jak na květ shléd’ teď něžně, nebe změřil čisté, úsměvné, hluboké, tak, jako duše tichá! Ba, vše tak známé dnes, tak moudré – je to jisté: Vše, co kol děje se, dnes Její krásou dýchá! Vše o Ní hovoří zde dnes, je ve Vše proměněna! Květiny, oblaka – vše má dnes tvary Její! Zde pozdravuje ho, hovoří o Naději Sofie, Věčnost – dávno Vytoužená! Čeká Ji stále klidněj’. – Ví, že blíž je denně bráně, jež vede k Ní, bráně Veliké Noci; jsou jeho bledé ruce teď bledší každodenně, jsou jeho oči denně živější tajnou mocí... 86