PÍSEŇ KOSMICKÁ

Zikmund Winter

PÍSEŇ KOSMICKÁ
Oh, jak je malá tato zem pro všecka srdce nadšená! Plout nekonečným prostorem v kolotu světů zářivém, s tak rozpjatýma křídloma – tam někam, kde má otčina, tam někam, kde má otčina! Že daleký je někde svět, veliký Všeho Bytí Střed – to tušení, tu víru mám! To hudbou větrů z dávných let jak pohádka zalétá k nám! To širou krásou oblohy, to mocí snů k nám z dálek vlá, to k dálným světa končinám nám naši duši rozpíná! Tam někam, kde má otčina, tam někam mimo tento svět, má duše křídla rozpíná se rozletět, oh rozletět – 106 Ach někam tam, tam k výšinám, odkud pohádkou z dávných let zvěst zalétá až dolů k nám, v malý a smutný tento svět – ach tam, ach tam, kde domov mám... tam, kde má pravá Otčina – má duše, snivý Ikaros, svá křídla bolně rozpíná! 107