NÁLADA.

Zikmund Winter

NÁLADA.
Je večer jako zvonky zkolébaný finále dětských, teskných sonatin – tak hrdličky se smějí ve svých klecích, tak dívčí sen zní steskem z pianin. V té sladké chvíli děcko milujeme, tak rozmarné a tolik na nás zlé, v té chvíli námi bílá ručka vládne, ručka, jíž cuká dívčí svévole. 36