NÁLADA.

Zikmund Winter

NÁLADA.
Je duše jako tichá hladina, vše odráží se na ní měkce, snivě – pár labutí si na ní usíná, s útlými krky, snících zádumčivě. Jak že je krásné z dálky naslouchat, kdy tichý vánek řekou počne vát, sen zvuků violy, v němž labuť pousíná! Jak že je sladké, čísti Lamartina! V té tvarů čistotě, v té exaltaci tiché, je krásné tak, co, milováno, nyje – tak malována útlým štětcem Psyche je sama diskretnost a harmonie. 79