KRÁSA VADNUTÍ.

Zikmund Winter

Zřely se květy navadlé v jezera čistém zrcadle – zřely svůj smutek svadání, jak něžně hlavy jim naklání: vznešenost stesku, krásu marných snů... A čím víc pohlížely v hladinu, tím víc svou krásou zaujaty, víc byly k sobě láskou jaty – tak vadly, vadly – svadly docela. Tu nad jich krásou se i vlna zachvěla.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

537. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Barkarola. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Leda. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Prosba. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Jak s nebe sletlý... (Rudolf Richard Hofmeister)
  5. VZPOMÍNKA NA GARDSKÉ JEZERO. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. XIII. (Josef Kubelka)
  7. Jezero. (Herma Pilbauerová)
  8. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. U rybníka. (Karel Alois Vinařický)
  10. Rybářka. (Emanuel z Čenkova)