Prosba.

Jaroslav Vrchlický

Ó přírodo, jak často jsem nad tebou bdíval spící jak hoch, jenž spitý lásky snem se sklání s tichým polibkem nad dívku dřímající. Jak v její tvář se dívá rád, rty líbá, čelo, vlasy, tak ve tvůj klín hlavu klad a hýřil v kouzlu tvojich vnad a zbožňoval tvé krásy! A jak cítí ten šťastný druh na srdci srdce bíti, tak v labyrinthu snů a tuch se s duší tvou můj snoubil duch a tušil věčné žití! Pták v hnízdě, rosa v lupenech, čím o břeh vlna bije, čím třtina stená, trne mech, i borů šum i mraků spěch, v písni všecko žije! Zda stejnou službu, stejný čin též od tebe smím žádat, budu z těla zřícenin svou duši, tvého stínu stín, v tvé věčné ruce skládat? Tu kouzlem starých vzpomínek horké ochlaď čelo; pusť v temna jeho paprslek, by lávou velkých myšlének i v posled překypělo! A pro pohřební pochodeň k svých blesků sáhni zdroji! myšlénky do víru žeň, bych směle sáhl v prohlubeň pro perlupíseň svoji! Skráň moji vánkem zulíbej i chladem lesních stínů, mou duši zahal v mlhy rej! Svůj v blescích odhal obličej, s tebou na vždy splynu! Tak najít v sobě boha část ó sladké umírání! – hned parou letět v hvězdnou vlast, a krůpějí hned ve propast, jen to je z mrtvých vstání! Tak etherem plout bez meze, žít v ohni, vlně, kvítí, být článkem v stálém řetěze, toť víc než triumf vítěze, toť nesmrtelné žití!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

545. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LILIJE. (Antonín Klášterský)
  2. KRÁSA VADNUTÍ. (Zikmund Winter)
  3. ARTHURU UPSONOVI, (Antonín Klášterský)
  4. BŘÍZY (Antonín Klášterský)
  5. XIV. Potůček s snivou olšinou, (Vítězslav Hálek)
  6. Šeptej, háji, do únavy (Adolf Heyduk)
  7. Luně. (Alfons Breska)
  8. V lůně bukoviny. (Alois Škampa)
  9. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. KYTICE. (Antonín Jaroslav Klose)