OBLOHA.

Jan Opolský

Jen šíro tiché, šíro oceánu, v němž ve závrati náhle člověk tuší své tělo – hmotu – hroudě odervánu, dech neznáma a nesmrtelnost duší. Jak pokojná je, usmířlivá, měkká a slavnostní, když světla planou v ní, všem velký úsměv s její výšin stéká, jak vznešené by úsměv královny. – Když pomyslím: Tak bloudit její plání a nemít naděje, že meta dozírná, jen věčný kosmem let a v nic se propadání, vždy zmocní se mne úzkost nesmírná... ...jen řícení se v prázdno nekončící, kde jenom mrtvé světlo planet jásá, ...vždy úžej tisknu k zemi údy chvící... Je veliká, je hrozná tvoje krása!!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

149. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Josef Holý)
  2. SVŮJ KRÁSNÝ SVĚT... (Zikmund Winter)
  3. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Láska a smrt. (Jaroslav Vrchlický)
  5. JELEN (Jan Opolský)
  6. XXII. K té hloubce, kde tvá vlastní duše sídlí, (Jaroslav Vrchlický)
  7. Je noc, veliká vesmíru noc, (Josef Holý)
  8. Záhady. (Josef Václav Sládek)
  9. A k tobě zas! (Jaroslav Vrchlický)
  10. HVĚZDY. (Josef Václav Sládek)