OBLOHA.

Jan Opolský

OBLOHA.
Jen šíro tiché, šíro oceánu, v němž ve závrati náhle člověk tuší své tělo – hmotu – hroudě odervánu, dech neznáma a nesmrtelnost duší. Jak pokojná je, usmířlivá, měkká a slavnostní, když světla planou v ní, všem velký úsměv s její výšin stéká, jak vznešené by úsměv královny. – Když pomyslím: Tak bloudit její plání a nemít naděje, že meta dozírnadozírná, jen věčný kosmem let a v nic se propadání, vždy zmocní se mne úzkost nesmírná... ...jen řícení se v prázdno nekončící, kde jenom mrtvé světlo planet jásá, ...vždy úžej tisknu k zemi údy chvící... Je veliká, je hrozná tvoje krása!! 14
Básně v knize Svět smutných:
  1. NÁLADA.
  2. KDYŽ VYNESLI JEJ...
  3. V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH...
  4. DUŠE.
  5. PRASTARÉ LESY.
  6. V MRTVINÁCH...
  7. TUŠENÍ.
  8. V BOUŘLIVÉ NOCI.
  9. ÚSVIT.
  10. VZÁCNÁ CHVÍLE.
  11. OBLOHA.
  12. MARNÁ PÍSEŇ.
  13. TO BYLY NOCI!
  14. ZTRACENÉ CHVÍLE.
  15. HADÍ KRÁL.
  16. IDEA.
  17. DELIRIUM.
  18. V PÁŘE LÍHU.
  19. STESK SOUMRAKU.
  20. ZPĚV NOCI BEZESNÉ A BEZOBLAČNÉ.
  21. OKAMŽIK LETU.
  22. KONEC BALLADY.
  23. C’EST BIEN PASSÉE, A JAMAIS PASSÉE...
  24. U VOD.
  25. ORDRE DE BATAILLE.
  26. VEČER HISTORICKÉHO DNE.
  27. NEPŘÍTEL.
  28. SVĚDOMÍ.
  29. KOMUNA.
  30. ĎÁBELSKÁ SONÁTA.
  31. KRČMA.
  32. V NEMOCI.
  33. POSTNÍ PÍSEŇ.
  34. MILOSRDENSTVÍ.
  35. Tedy, žij dobře v chladu vod,
  36. FINIS.