V NEMOCI.

Jan Opolský

V NEMOCI.
Tak z podkroví se všichni vytratili, v té doměnce, že přece usíná, jsou v polích daleko, kde hoří úpal bílý a plahočí se známá krajina. Tam rvou se se zemí a temné chleby jedí, tam rvou se po polích... A tady šalvěj vonívoní, zde černé hodiny jen tik a tak a více nepovědí a po zdi vápenné se řídké mouchy honí. A strop, ten rayon známý, zoufalý, jenž oči vysílívysílí, a tupá kamna rzivá a okno nesmělé, jež zamlklé nechali, jímž celé měsíce se nikdo nepodívá... Než vrátí se, snad šalvěj vyvane, stín trámů večerní boj muší ukryje, on v okno nesmělé se dívat přestane a po klekání teprve se pohnou veřeje... 43