V PÁŘE LÍHU.

Jan Opolský

V PÁŘE LÍHU.
Svět skoupý u nohou: Mé žhavé dítě, tvé zorničky jak rostou dychtivě a žádost tepnami ti chodí, bije lítě, s tím svatým soumrakem v tak příkré protivě. Je nutno zabouřit a vylíti se z břehů! Vykřičet bolestně a otrávit se pitím! Pak umím jít přes bázlivost a něhu a vášně plamínkem si do prohlubní svítím. Zhyň všecko, co jen doufá, živoří! A požárům a krvi: Vivat! Vivat!! My půjdem poslouchat, jak moře hovoří, na nejrudější západy se půjdem spolu dívat. Pojď! Ty mi rozumíš... Jen pokud ráno není, jež parou špinavou se v prázdných polích vláčí, než zastaneš mne v tupém vysílení kdes tichého a shrbeného v pláči. 23