U VOD.

Jan Opolský

U VOD.
Nějaká trudná píseň bezejmená vždy na rty sedne mi, když večer sedám u vod, jichž hladina je málo ozářená a v rybím lesku vln jde hučný průvod. Když jedna druhou zrádně v hloubky srazí a úskočně se v týl jí vyšine a raněná se s jekem dlouhým plazí, když narazí o břehy pevninné. Nějakou píseň v řeči cizokrajné, jejíž bych slovům smutným nerozuměl i jejíž rythmy byly by mi tajné, chtěl zpívat bych, když vln by průvod šuměl. Chtěl zpívat bych cos notou monotónní, co nápěv mělo by zdlouhavý, strastiplný, když vlna vlnu bezustání honí v hukotu... Kam jenom jdou ty vlny? 32