TUŠENÍ.

Jan Opolský

TUŠENÍ.
Takové bylo jednou divné ráno: Vzdálené housle někde tence lkaly a myšlenky mé probudit’ se bály úzkostným tušením, že vše je dokonáno tam vedle v pokoji na vlhkých poduškách. Tak bylo nebe nízké, skličovalo, a světla bylo pod ním tolik málo.málo, stesk jenom mizivý těch něčí houslí táh’. Takové choulící se, zakřiknuté ráno, až oči se mi odemknouti bály, ze uzří někoho, koho se nenadály, jenž řekne bled: „Je vedle dokonáno!“ 10