KDYŽ VYNESLI JEJ...

Jan Opolský

KDYŽ VYNESLI JEJ...
Když vynesli jej, začaly pláč zvony a hudba hrála zvučný pochod táhlý, ty tragické a utichavé tóny všem za rakví číms hrubým hrdla stáhly. Ztich pokojík, odkud jej vynášeli, jen vítr okny táh’ a šustil mašlí, ve strachu před smrtí kde rty jeho se chvěly, ztich pokojík, kde zmíral v suchém kašli. Z všech koutů zeje prázdno opuštěné, bezútěšné, jež víc se nenaplní, jen vítr okny rozpjatými žene, dechem se jeho věnců mašle vlní. Já přál bych si, ten smutek pokoje bych roztavit moh’ v lítostivé slzy; přec plakat nemohu, jenom mi úzko je a viním se: „ty zapomeneš brzy!“ Jen úzko mi je, úzko, ulekaně, když záclona se větrem nadme měkce, chřtán se mně dusí stiskem tajné dlaně a mdlivou vůní vosku, desinfekce... 4
Básně v knize Svět smutných:
  1. NÁLADA.
  2. KDYŽ VYNESLI JEJ...
  3. V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH...
  4. DUŠE.
  5. PRASTARÉ LESY.
  6. V MRTVINÁCH...
  7. TUŠENÍ.
  8. V BOUŘLIVÉ NOCI.
  9. ÚSVIT.
  10. VZÁCNÁ CHVÍLE.
  11. OBLOHA.
  12. MARNÁ PÍSEŇ.
  13. TO BYLY NOCI!
  14. ZTRACENÉ CHVÍLE.
  15. HADÍ KRÁL.
  16. IDEA.
  17. DELIRIUM.
  18. V PÁŘE LÍHU.
  19. STESK SOUMRAKU.
  20. ZPĚV NOCI BEZESNÉ A BEZOBLAČNÉ.
  21. OKAMŽIK LETU.
  22. KONEC BALLADY.
  23. C’EST BIEN PASSÉE, A JAMAIS PASSÉE...
  24. U VOD.
  25. ORDRE DE BATAILLE.
  26. VEČER HISTORICKÉHO DNE.
  27. NEPŘÍTEL.
  28. SVĚDOMÍ.
  29. KOMUNA.
  30. ĎÁBELSKÁ SONÁTA.
  31. KRČMA.
  32. V NEMOCI.
  33. POSTNÍ PÍSEŇ.
  34. MILOSRDENSTVÍ.
  35. Tedy, žij dobře v chladu vod,
  36. FINIS.