VZÁCNÁ CHVÍLE.

Jan Opolský

VZÁCNÁ CHVÍLE.
Juž bylo dávno „Ite, missa est“, třepotné svíce juž jen živořily, mí lidé rozešli se v klikatiny cest, jen vůně rouch a paramentů zbyly. Nehybné stály svaté korouhve kol směle vymrštěných sloupořadí a anděl spínal tiché ruce své v svém příliš brzo sesmutnělém mládí. A jiný pozón měl, jenž zkamenil mu v dlani a fanfáry ni dechu nevydalnevydal, a jiní kytary. Orchestr smrti mučeníkům v spaní bolestné oči tichem přivíral. Mne z temna lodi Kristus očaroval prázdnými víčky, přes něž padal vlasvlas, a oblak draperie temno opanoval smutečně černý s bílým „Charitas“. 13