VZÁCNÁ CHVÍLE.

Jan Opolský

Juž bylo dávno „Ite, missa est“, třepotné svíce juž jen živořily, mí lidé rozešli se v klikatiny cest, jen vůně rouch a paramentů zbyly. Nehybné stály svaté korouhve kol směle vymrštěných sloupořadí a anděl spínal tiché ruce své v svém příliš brzo sesmutnělém mládí. A jiný pozón měl, jenž zkamenil mu v dlani a fanfáry ni dechu nevydal, a jiní kytary. Orchestr smrti mučeníkům v spaní bolestné oči tichem přivíral. Mne z temna lodi Kristus očaroval prázdnými víčky, přes něž padal vlas, a oblak draperie temno opanoval smutečně černý s bílým „Charitas“.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1064. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. TULÁCI. (Karel Červinka)
  3. BEZ LÁSKY. (Antonín Klášterský)
  4. MLHA NA HORÁCH (Viktor Dyk)
  5. Ballada o bezu. (Augustin Eugen Mužík)
  6. PUSTNOUCÍ ZAHRADA (Antonín Sova)
  7. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  8. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Květy v ohni. (Augustin Eugen Mužík)
  10. PODZIMNÍ DUMA. (František Kvapil)