TO BYLY NOCI!

Jan Opolský

TO BYLY NOCI!
Bizarní skupenství jsem z hvězd si bílých skládal, když z venčí ani šust mi nedonikal, jen tikot červotoče drobně v hluš se vkrádal a občas v štítech vítr zanaříkal. To byly noci! Sny mne pomíjely, když úsilně jsem uvědomil sobě, bez lásky hřejivé že v zdech jsem osamělý, dvě hlavy posledních, že sťala Smrt mi obě. To byly noci! Tajně oživeny pochodem stínů, jež se jizbou táhly s neznámým šelestem, jejž setřásaly stěny, vzbouzely ve mně smutek neobsáhlý. Jen hvězdy noci předlouhé mi zkracovaly, když velkou jsem z nich klenul slávobránu a sdílně ke mne třásly se a plály. Já s těmi hvězdami se těžce loučil k ránu! 16