V MRTVINÁCH...

Jan Opolský

V MRTVINÁCH...
Sem plný žár se těžce slévá dolů na kamenaté, nahé mrtviny, na pruhy chorobných a žlutých travních stvolů, z nichž živý nejde výdech jediný. Jen brouk se černý, vážný v opuštění přes kupky písečné jak v beznaději plazí, však pohyb, zážeh životní zde jiný není, není. Je nebe bledé bílým ohněm zkázy! Jen tenká kůže z převleklého hada v troud zkoralá juž chví se na kameně, kam nový žár vzňatého nebe padá a padá, padá stále, neznaveně... I brouk juž zalez. Dne finale se blíží, západ se rozlil splavem bledorudým a v lože vyhřáté se hrozný kolos níží..níží... Proč nežehnáš těm, Pane, místům chudým? 9