MARNÁ PÍSEŇ.

Jan Opolský

MARNÁ PÍSEŇ.
Synové pozdních chvil a odkojenci žele, zpívejte se mnou píseň utrpení, píseň o orlích výsostech a o vězeňské cele, píseň, jež mdlí a proklíná v pochybách o spasení. Píseň o cele vězeňské ve starodávné věži.věži, kde v touhách slábne mladý lidský stín, u paty věže šum kde dravé vody běží... (kam jenom, kam, přes svahy hornatin?!) Píseň o výši vesmíru, jenž nad věží se vzpíná, až všecky nervy tuhnou závratí, píseň o světě vzdáleném, jenž vězně zapomíná.zapomíná, k němuž se ani stráž již nevrátí. Oh, nikdy, nikdy! Věž až padne v rumy a kostra slabá na její dně zbledne, ni s výše vesmíru sup křídly nezašumí, na bílé kosti ani nepohlédne... 15