V NEMOCI.

Jan Opolský

Tak z podkroví se všichni vytratili, v té doměnce, že přece usíná, jsou v polích daleko, kde hoří úpal bílý a plahočí se známá krajina. Tam rvou se se zemí a temné chleby jedí, tam rvou se po polích... A tady šalvěj voní, zde černé hodiny jen tik a tak a více nepovědí a po zdi vápenné se řídké mouchy honí. A strop, ten rayon známý, zoufalý, jenž oči vysílí, a tupá kamna rzivá a okno nesmělé, jež zamlklé nechali, jímž celé měsíce se nikdo nepodívá... Než vrátí se, snad šalvěj vyvane, stín trámů večerní boj muší ukryje, on v okno nesmělé se dívat přestane a po klekání teprve se pohnou veřeje...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

709. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. None (Karel Leger)
  3. SLEPEC (Antonín Sova)
  4. Hrot pustý byl a samé kamení, ( H. Uden)
  5. TIBIA CAVA. (František Leubner)
  6. PODZIM. (Karel Babánek)
  7. HLIŇÁK (Josef Holý)
  8. ČERNÁ PRSŤ. (Antonín Sova)
  9. DOMOV (Božena Benešová)
  10. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)