DĚTI ODVAHY.
Zpívalo pod okny Jaro
bílou a žlutou luk písní.
Se skal se řítily bystřiny,
chytaly žhnoucí Slunce
v peřeje stříkající
v pláči a smíchu...
Děti Odvahy, vstaňte...
Vstaňte z teplého mechu.
Otisknuté těl podoby
zahlaďte pevnou rukou.
Snad že by lenoši Zítřka
vymlouvali se kdysi
na sladké zdřímnutí vaše...
Málo jsme schytali blesků,
málo servali růží,
úsměvů, pohrdání.
Málo jsme viděli s orlích
nebetyčných doupat,
se strmě visících srázů
nad vrcholy sosen.
88
Málo tvář tváří jsme náhle
střetli se s nebezpečím,
které číhalo skrytě.
Hlas náš z propastných hlubin
nedonik' k lidskému sluchu.
Pojďte, Odvahy děti,
nahé vy děti Jara...
Athleti Odvahy, pojďte.
Naivní jarní nechť úsměvy
letí vstříc činům léta...
Pojďte. Leč nepusťte Duše,
jenom vy nepusťte Duše,
ani jediné Duše,
kterou v svém potkáte Jaře
v hájích, kdy tryská mládí
bolestí z kmenů:
abyste urvané růže,
krůpěje chladivé rosy,
abyste žhnoucích míz kapky,
jediný chycený záblesk,
jediný s vrcholů výkřik,
jediné z propastí echo
Duši té nesdělili,
okolo kráčející,
Duši, jež otvírá se...
Athleti Odvahy, pojďte:
Stavte se pro ženy mladé,
zakleté dosud v pouta
panovačných otců.
89
Zakleté na stupně chrámů,
otrocky přikované
k osudům stoletých zvyků.
Ponížené a malé,
od dětství naučené
klanět se světicím nebe,
neznající však štěstí,
jež by je poutalo k duši
vaší a osudům vašim,
k vaší pýše a lásce,
ke všemu, co je vám draho...
Děti Odvahy, pojďte:
Mnoho my pohrdání
musíme Satanu urvat,
abychom potřeli vládu
malého lidského ďábla...
Pojďte, ať nevymře Země
šlechetným dobrodružstvím...
Velké Sny přes moře táhnou,
ale ty malé dlí doma,
skrčené, zimomřivé...
Hledání, zápasů, smutků,
štěstí dny neskončeny...
Zbývá tak mnoho, tak mnoho
vyrvat závistným Bohům...
Děti Odvahy, pojďte...
90