PÍSEŇ Z JIŽNÍCH ČECH

Antonín Sova

Miluji rodné hroudy hlas, svou zamlklostí srdcervavý. Metají trávy, polní klas, nejistých cílů kraj tu, čas, a z bídy nevěřící hlavy. I když máš radost, zlatý smích, tu za tebou vždy něco pláče. V cos věřil, nad tím hrob se zdvih‘, než dohádáš v domyslech svých, – vylétlé nedolétne ptáče. Jde z lidí smutek mlčenliv, z daleka, z tisíců let šera, a z příbytků a z teskných niv svůj dýchá příliv na odliv, – nedotouživ, co toužil včera.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

745. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Selské písničky. (Josef František Karas)
  2. IV. SKŘIVÁNEK. (František Serafínský Procházka)
  3. POLE. (Josef Václav Sládek)
  4. K MILÉ (František Šimeček)
  5. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  6. ČERVÁNKY (Jaroslav Vrchlický)
  7. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  8. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  9. Brdy. (Antonín Klášterský)
  10. LÉTO V CIZINĚ. (Bohuslav Květ)