V KAMENITÝCH KOPCÍCH

Antonín Sova

V KAMENITÝCH KOPCÍCH
Tu ostýchavost s odlehlostí v těch kopcích měřily vzdálenosti. Tu na chudší zimy myslili ptáci a kameny v polích na tvrdou práci, tu zahrádky u domků pobledaly a na slunce nevěrné žalovaly. Snad mnohdy městečko přepadla zlá nespokojenost – než vychladla. Má každý rád pole své kamenité a neschůdné cesty, přívaly zryté, i morovou ranou pomřelé lesy, když větrů v nich bouří a vyjou běsi. Tím tulit se zdají domky víc zčernalé dešti a od vichřic. Tak teple jizby oddýchají, že mladé matky v nich kolébají. A dětství a mužství s mateřstvím i do té kamenné pouště si vyjdou za štěstím svým. 32

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova