DEN SVATÉHO VÁCLAVA
Sem v městečko svatý Václav na své brůně
nevjíždí za večera, neb za noci při šeré luně,
však ráno každým rokem se vrací v slunce plamu,
uctíván zbožnými srdci i dětmi, světec jich chrámu.
Toť svatý je Václav, jenž oděn v slušný a teplý plašť
dne nejkrásnějšího v září, objevuje se všude,
hned ve všech staveních městečka, všecko jím rozhoří zvlášť
a blaženstvím plní stejně bohaté jako chudé.
Hned žehná a nahlíží v chlévy, stkví ze všech se mlatů a půd
dne dnešního skvělý plášť, jak zlatými třásněmi rud‘.
Je nad městečkem na kopci, na hřbitově, je v zámku,
teď ulici zaplňuje, náměstí zaštítí,
v tu největší vřavu pouti oslní, zasvítí,
a u každé budky postojí, u každého krámku.
V té veliké vřavě od rána do večera
dne jasný plášť nepotřísněn je laskavého světce,
jenž jako svědek přítomen pobídl koupě sterá
a osmělil mladé lásky, jež v každé se shlížejí tretce.
Že každá mísa dnes plná a jídla a pití je dost,
on u stolu každého prodlí, ten vzácný, nebeský host.
Snad ráno o mši na oltáři
se zčernalý, přísný zdál,
když varhany hřměly v svící záři,
60
však tady, venku, jiskřivým dnem
všech konání obšťastnil zvláštním úsměvem,
vždyť více byl člověk než kníže a král.
Šly selky, v zem vrůstali sedláci
a smlouvali před kupou věcí,
a v řehotu koní se hovor roztrácí,
řvou dětí a plkají báby a dědci,
leč všude, v dne hořícím oděn plášti
tu svatý Václav smiřuje staré i záští
a v štěbotu klarinetů a v břesku trub
dlaň plácnout dá v dlaň a píti na litkup.
Tam před divadly a kolotoči.kolotoči,
kde hoši a dívky své nechají oči,
též svatý Václav dne pláštěm stkvícím
je oslnil, že jim bylo jak ve snu spícím.
Jak na vše se sváteční hospoda smála,
jak úvahou každý provázen kup,
v hospodě hudba divoce hrála
a kdo měl kuráž, si výsk' a dup'.
I děvče, jež k smrti milovalo,
čekalo se zraky sklopenýma
a v koutě stálo a umíralo,
až milý ji schvátí rukama svýma.
Tak všudypřítomný, jak vítr v tom kraji
je od rána svatý Václav, jej všichni po boku mají,
i radu od něho berou, když odvahu ztrácívají.
61
Pak večer, když plášť jeho za kopec mizí
a noc se přikrádá chladná ve svitu hvězd,
ztrženy v náměstí boudy a pusté kouty a cizí,
zas kroky nočního hlídače ozvou se ze známých cest,
tu halapartny jeho zříš velkou prostotu
všem zlodějům k smíchu se lesknout u plotů.
A jako na rozloučenou se svatým Václavem
v záblesku ještě posledním a mlhavém
se zastříbří halapartna. Až za rok zas
se vrátí svatý Václav v dne plášti, jenž samý jas.
62