KRUTÁ ZIMA

Antonín Sova

KRUTÁ ZIMA
Zaváté zvony, Spasitel u cesty pní. Přes pole průvod pohřební za obzor zašel a z lesa dívá se bílá zima. Večer s mlhou klesá. Spánek sestoupí než se naděješ, obejme kopec rukama duchovýma, na něm ves, hřbitov, kostel, věž. Z lesů zima čiší. Věž se nad kostelem výší jako hlídač mrazem ztuhlý, s bání-hlavou nad hřbitovní zídkou, věčnou svojí zaujatý hlídkou, jakby sčítal domky, pomníky a kříže, v hrobech zasypané truhly, staré nápisy a mříže. Ostrým ledem řeže sníh. Vítr blázen nadnáší se v závějích. Přes topoly bouřné víry svistí. Ve vsi z krčmy, z krámku světla plaše žlutá třepotavě pláchnou jako v pádu listí. V parku ponurého zámku praská nocí zima krutá. 71

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova